pondělí, 28 listopad 2022 08:01

Na Višňový sad do Uffa

Hra o nesplněných touhách a snech. To jest Višňový sad z pera realisty Antona Pavloviče Čechova, se kterou do trutnovského Uffa 22. listopadu přijelo Těšínské divadlo.

Do divadla se téhož dne krátce před 10. hodinou dopolední vydaly všechny druhé ročníky studijních oborů naší školy. Samotná hra nás hned v úvodu přenesla do Ruska na samém počátku 20. století. V té době se do rodného sídla, který je obklopen nádherným višňovým sadem, vrací z Paříže majitelka panství Andrejevna Raněvská se svou dcerou Aňou. Důvodem jejich návratu jsou obrovské dluhy a finanční problémy. Zadlužen je rovněž rodný statek, který má jít co nevidět do dražby, i s višňovým sadem. Starosti o budoucnost rodného sídla mají paradoxně pouze dva lidé. Prvním z nich je nevlastní dcera Raněvské, Varja, která se stůj co stůj snaží probudit v panstvu alespoň špetku zodpovědnosti za rodinný majetek a neustále je nabádá k šetření finančních prostředků a k uskromnění se. Tím druhým je rodinný přítel Lopachin, podle kterého mají nechat višňový sad vykácet a pronajímat ho chatařům. Oba dva se setkávají s nepochopením, s plytkými a sentimentálními řečmi o tom, jak majitelům na višňovém sadu záleží, jak se ho nechtějí vzdát, přitom finančními prostředky neustále hýří a pro záchranu nedělají vůbec nic.

Není tajemstvím, že se rodinné sídlo spolu s višňovým sadem skutečně v dražbě prodá. Spolu s ním odchází i Raněvská se svými nejbližšími.

Divák mohl mít pocit, jako by se jí ulevilo, a měl by pravdu. Konečně za ní někdo rozhodl. Ostatně nečinností, prázdnými řečmi a emocionálními výlevy je Višňový sad protkán od začátku do konce. A tak to ten Čechov chtěl.

Toliko ale k obsahu. Zpracování a výprava byly geniální. Hra nás zaujala výborným hereckým obsazením. Byť se nejednalo o notoricky známé herce, byli to mistři ve svém oboru a do svých rolí dali maximum možného: na jevišti se brečelo, křičelo, zpívalo, popíjelo i kouřilo. To vše na pozadí dobových kulis, kterých bylo dle mého tak akorát. Jako žena potom velice kladně hodnotím kostýmy postav Raněvské a Aňi, které i několikrát během hry vystřídaly.

Ohlasy z mužského publika byly také převážně kladné:

„Hra se mi líbila, měla poměrně zajímavý děj a nečekaný konec. Kulisy vypadaly poměrně reálně. Hudba nádherně podkreslila atmosféru, což všemu dodalo ten správnou barvu. A na hercích bylo vidět, že očividně ví, co dělají.

Jolana Ferencová zahrála svou roli famózně. Návštěva divadla mě nadchla tak, že bych se chtěl více kulturně vzdělávat a chodit na podobné kulturní akce.“

Jsem ráda, že si studenti nejenom hru, ale i návštěvu divadla užili, a že si jsou Čechovova poselství Višňového sadu vědomi.

Závěrem děkuji paní učitelce Martině Pradáčové za pomoc s organizací.