Snad jen ti, kdož nehledají podstatu lidského bytí, snad jen ti, kdož postrádají smysl pro humor (a horror!), snad pouze a jen takovýto diváci si toho dne nedokázali naplno užít onu svébytně pojatou adaptaci vůbec prvního sci‑fi románu, který byl kdy napsán. Ano, mluvím, respektive píši o díle Frankenstein z pera anglické spisovatelky Mary Shelley, která žila v Londýně a tvořila v období romantismu v 1. polovině 19. století. To vše v produkci American Drama Group Europe v podání herců divadla TNT Theatre, jejichž osobité vyprávění notoricky známého příběhu o odpovědnosti, předsudcích, pomstě, strachu a lži nás humornou a napínavou formou přeneslo do německého Ingolstadtu dob dávno již minulých. Příběhem jsme pak byli provedeni jak jinak než krásnou britskou angličtinou s občasným leč neodolatelným německým přízvukem, a to vše mimo jiné i proto, abychom si pěkně potrénovali angličtinu a společně si k Maturitě připomněli, jak to s tím slavným Frankensteinem vlastně doopravdy bylo. Ano, bylo to šílené, strašidelné bylo to „těžce gothic“ (= romance + horror), ale taky to bylo opravdu jedinečné! Ten, kdo viděl, ví či přinejmenším tuší, co mám tímto na mysli, a kdo neměl možnost si tuto místy až „dost crazy“ jízdu na vlastní kůži zažít se teď může pokusit zasnít a nechat si alespoň na chvíli zdát o věcech krásných i nekrásných, dobrých i nedobrých, příjemných i nepříjemných, vědeckých i nevědeckých, možných i nemožných, a tak dále a tak dále…

Kdeže by nás předtím vůbec napadlo, že proslulý příběh o mladém vědci Viktoru Frankensteinovi a jeho „Monstru“ může být tak nadčasový a pro dnešní dobu možná až příliš aktuální.