Režisérka se rozhodla klasickou tragédii bratří Mrštíků pojmout moderněji, přesto s respektem k původnímu textu, a výsledek byl působivý, drsný i silně emotivní.
Inscenace se vyznačovala netradičním scénickým řešením. Dominantou scény byla mohutná klenba symbolizující víru. Vizuální stránka byla minimalistická, ale zároveň plná skrytých významů. Kostýmy kombinovaly folklorní siluety s moderními prvky, což posilovalo nadčasovost příběhu. Selky v mikinách s kapucemi či botaskách, Maryša v kulichu ‑ to vše jasně ukazovalo, že její příběh není jen reliktem minulosti, ale rezonuje i dnes. Po 131 letech!
Pardubická Maryša tak ukázala, že i více než stoletý text může být moderní, živý a hluboce působivý. A že umí chytat za srdce. Závěrečný aplaus vestoje byl toho důkazem.
Přihlásit RSS Feed