pondělí, 06 květen 2019 09:48

Marek Kovář - Život je o důležitých rozhodnutích

Napsal(a) Ing. Marek Kovář
Ing. Marek Kovář Ing. Marek Kovář

Obor (období studia): Strojírenství - počítačová grafika (2004-208)
Info:

  • 2004 - 2008 - SPŠ Trutnov
  • 2008 - 2014 - Bakalářské a Magisterské studium na Technické univerzitě v Liberci
  • 2014 - Ph.D studium
  • 2017 - Benteler Maschinenbau s.r.o.

Záliby: kulturistika, cyklistika, sporty obecně, cestování, poznávání nového
Oblíbené předměty: mechanika, matematika, nauka o materiálu, stavba a provoz strojů, vlastně skoro všechno
Studijní a profesní plány: Dokončit Ph.D. studium a v profesním životě by to bylo na mnoho řádků, ale určitě dělat to, co mě baví a naplňuje.

Život je o důležitých rozhodnutích

Moje nejdůležitější rozhodnutí bylo v 15 letech… Dobře, né úplně tak moje, jako mojí maminky. Učitelé ze základní školy mě viděli na učebním oboru. Zakročila totiž, když jsem se v 15 rozhodoval, co dál dělat a pro maminku byla strojařina jasná volba. Obor s maturitou. Pro mě ne. Já měl hlavu plnou počítačů. Mno, abych pravdu řekl, počítačových her. Pamatuji si to jako dnes, kdy moji spolužáci ze základní školy vítězoslavně zvedali ruce nad hlavu a já skončil 3. pod čarou u přijímaček a kráčel s mamkou do ředitelny. Ano, tam se rozhodlo společně s ředitelem Vladislavem Sauerem, že půjdu na „strojárnu“. Prý tam budu mít počítačů taky hodně. Nedokázal jsem si to představit, jak na strojárně mohou být počítače. Vždyť to jsou ozubený kolečka a hřídele. Ale budiž.

4 roky utekly jako voda a já stál před budovou u Mečíře s maturitním vysvědčením a čekala mě další meta. Technická univerzita v Liberci a jak jinak. Strojírenství. Opět mě k tomuto studiu přivedla veliká podpora rodičů. Díky skvělé přípravě ze střední školy jsem projel bakalářským studiem jak nůž máslem. Zpětně si uvědomuji, že čím těžší byl předmět, tím mě víc bavil. A začal jsem hledat nové výzvy. Biomechanika? Co to je? Spojení strojírenství a medicíny. Super, to bude něco pro mě. První velké rozhodnutí. Nevím, jestli po dostudování Ing. to byla lenost a nechtělo se mi do práce, anebo touha po rozvíjení tohoto vědního oboru. Byla tu ještě jedna věc. Chtěl jsem vycestovat do zahraničí. Ph.D. studium byla ideální šance, protože část pobytu hradila univerzita. Začalo to Francií, pak jsem strávil 3 měsíce na Novém Zélandu a zakončil to 3 měsíci ve Francii. Zéland byla do té doby nejtěžší volba. A také nejlepší. Něco se ve mně hnulo a zmáčkl jsem tlačítko s nákupem letenek. Ještě v Hongkongu na letišti jsem neměl ubytování. Letět dál? Ano. Nakonec nejlepší 3 měsíce mého života. Pak to šlo z kopce. Myslím po finanční stránce a já čelil na konci roku 2017 velkému rozhodnutí. Co upřednostnit? Doktorát nebo finance čili práce. Na účtu zbývali peníze na poslední nájem, poslední chleba s máslem. Rozhodnutí bylo více než jasné. Kromě rozhodnutí je důležité taky štěstí. Vzpomněl si na mě spolužák ze studií na VŠ a já dostal pohádkové místo. Doktorand, který je pro trh práce akorát příživník, 3 roky bez praxe a dostane se na slušnou pozici? Štěstí jako hrom.

Víte, jak jsem psal, že jsem chtěl cestovat? Za 14 měsíců v práci jsem navštívil většinu zemí Evropy ať už pracovně nebo na dovolené. Podíval se na exotické ostrovy, budu s projektem 5 měsíců v Číně. A co vlastně dělám? Je to pozice s názvem technická podpora prodeje. Starám se o projekt tak, aby se zdárně podařilo předat stroje zákazníkovi. Sice jsem se od biomechaniky vrátil zpátky k poctivé strojařině, protože na našich strojích je potřeba znát od navrhování ozubených kol až po proudění vzduchu, ale nelituji toho. Říkáte si, co to je za stroje? Průmyslové myčky na plochá a ohnutá skla.

Sice se každý týden peru s rozhodnutím, jestli upřednostnit práci a věnovat se jí na plno anebo zasednout za stůl a psát řádky závěrečné práce. Momentálně vítězí práce. Ale snažím se najít čas i na dokončení Ph.D. studia. A jestli jsem zapomněl na to, odkud to všechno začalo? Rozhodně ne. Střední škola byla krásně strávená léta, kde jsme měli parádní bandu. Třídní srazy pořádáme dodnes, vzpomínáme na vylomeniny, co jsme dělali učitelům.