Novinky - Blog

pondělí, 29 červen 2015 12:51

Hrůzy nacistického teroru nesmí být zapomenuty ani po 70 letech od konce války

Napsal(a)
Studenti SPŠ Trutnov na besedě s S. Motlem Studenti SPŠ Trutnov na besedě s S. Motlem

V rámci připomenutí 70. výročí konce 2. světové války se 18. června uskutečnilo setkání s publicistou a dokumentaristou Stanislavem Motlem. Projekce jeho dokumentu „Živý mrtvý“ a následné besedy o tomto filmu se zúčastnili zájemci o historii z řad žáků prvních a druhých ročníků.

Tento film již naše žáky zaujal před časem, když byl promítán v rámci festivalu Devět bran, a protože popisuje hrůzy holocaustu v největším nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim – Březinka, domluvili jsme se s autorem, že film opět našim žákům promítne. Je nutné i po 70 letech od konce nejstrašnějšího konfliktu v dějinách lidstva připomínat mladé generaci hrůzy nacistického teroru, který byl rozpoután po celé Evropě a jehož obětmi byli nevinní lidé.

Více jak hodinový dokument zachycuje výpověď polského vězně z Osvětimi Henryka M., který byl členem tzv. sonderkomanda o tom, jak probíhalo vraždění tisíců obětí a popisuje útrapy i těch živých vězňů, členů sonderkomanda, kteří poté, co byly oběti otráveny Cyklonem B v plynových komorách a za obrovského utrpení usmrceny, jejich těla spalovali v krematoriích. Věděli, že i je čeká smrt, Henrykovi se podařilo nakonec utéct, proto mohl Stanislavu Motlovi poskytnout autentickou výpověď a to krátce před svou smrtí v roce 2007.

Po produkci se ještě Stanislav Motl věnoval přiblížení své zajímavé badatelské práce a dokumentaristické činnosti, jejíž výsledky můžeme slýchávat v rozhlasovém cyklu Stopy, fakta, tajemství a v minulosti bylo možné jeho dokumenty vidět v pořadu Na vlastní oči.

O tom, že beseda byla pro žáky přínosem, svědčí i dotazy, se kterými se na pana Motla obrátili a také vyjádření některých z nich o dojmech z této, již tradiční akce, neboť Stanislav Motl se mezi naše žáky velmi rád vrací a vždy oceňuje jejich pozornost a zájem.

Ohlasy na besedu z řad studentů:

„Film se mi líbil. Záběry byly sice mnohdy ošklivé, ale aspoň se člověk dozví, čeho je lidstvo schopné. Divil jsem se, kolik tam umřelo lidí. Hlavní hrdina filmu byl statečný po tom všem, co prožil, když vyprávěl a popisoval, kde co v táboře bylo a co se kde dělo. Holocaust byl hloupý nápad. Ten, kdo to vymyslel, musel být podle mě taky hloupý. Doufám, že se historie nebude opakovat. Jak říkal hlavní hrdina filmu: „Ani svému největšímu nepříteli bych to nepřál prožít“.“

„Prezentace filmu se mi líbila. Záběry však byly někdy dost drastické. Dozvěděl jsem se několik zajímavých a nových informací, například že holocaust měl 3. části, dále pak jaké příznaky měl smrtící plyn, který se používal a jak to fungovalo v Osvětimi.“

„Překvapilo mě, že hlavní hrdina filmu přežil. Šokovala mě pravda o každodenní rutině v koncentračních táborech a také to, k jakým zvěrstvům nacisté donutili samotné vězně. Dozvěděl jsem se hodně nových informací, o kterých se člověk jen tak někde nedočte.“

„Muselo to být v té době hrozné, co se dělo. Myslím si, že by to měli vědět všichni, aby si to uvědomili a nedopustili, aby se něco takového stalo v dnešní době.“

„To, co zažil a musel dělat hlavní hrdina filmu, bylo velice zlé. Jsem rád, že jsem viděl, co se dělo, některé záběry byly opravdu velmi drastické.“

„Film byl velice dojemný. Rád bych se do Osvětimi podíval osobně, protože pouze film někdy nedokáže celé utrpení vystihnout dokonale. Když člověk ta místa nevidí a nezná osobně, chybí mu vlastní představivost.“

„Dozvěděl jsem se, že samotní vězni museli likvidovat lidské pozůstatky, to mě šokovalo. Myslel jsem si, že to dělali jiní lidé. Neumím si představit, že bych v té době žil, muselo to být hrozné.“

„Film mi dal odpověď na to, jak se cítili členové tzv. sonderkomanda, čili samotní vězni, když vedli lidi na smrt. Dozvěděl jsem se, jak to probíhalo v plynových komorách, bylo to hrozné. Zaujalo mě, že některé země dodnes nechtějí přijmout fakt, že holocaust byl skutečný.“

„Také osobní vyprávění pana Motla bylo velmi zajímavé.“

„Povzbudila mě informace o tom, že byl český odboj velmi aktivní, vlastně jeden z nejaktivnějších vůbec.“

„Nejvíce mě zaujalo to, že existují ještě lidé, kteří tato muka přežili.“

„Je důležité znát dobře svou historii, ať už byla tak otřesná, a možná právě proto. Film je ukázkou bez zkreslenosti a servítek, jen dle holé pravdy. Ale jak jinak předat a vrýt do paměti neznalým? Než fakty, pravdou a důkazy?!“