Ale zpět k Divadelnímu cestopisu. Ten nás zavedl do různých staletí a uměleckých směrů. Díla např. W. Shakespeara, Moliéra, C. Goldoniho a dalších zněla mnohdy nejen celou třídou, ale i budovou. Díky přesvědčivým hereckým výkonům jsme doslova prožívali např. Hamletův nejznámější monolog, nerozhodnost Zdravého nemocného, rozpaky Sluhy dvou pánů, Maryšino trápení s Vávrou atd.

A došlo i na publikum a jeho spolupráci s herci! Dokonce si v každém ze tří představení zahráli i naši spolužáci jednu z rolí! Za svůj výkon a odvahu byli spolu s herci po zásluze odměněni velkým potleskem!

Ohlasy diváků máme. Představení se líbilo jak provedením, tak i doplňujícími informacemi o tvůrcích těchto divadelních her. Určitě našim studentům v budoucnu pomůže při výběru divadelních her k četbě k maturitě!

Náš jarní předvelikonoční běh za divadlem však dále pokračoval. Hodnocení ale nyní přenechám mladším.

Hned z kraje následujícího týdne jsme plni očekávání navštívili Uffo. Na programu totiž bylo zcela nové komediálně edukativní představení s názvem Maturita s prstem v nose, představení, které kombinovalo stand-upové prvky a parodovalo odborné přednášky.

V úvodu trojice herců v čele s Vincentem Navrátilem slíbila, že studentům během 60 minut představí stěžejní díla světové, respektive české literatury, zároveň připraví maturanty k maturitě a co víc, že je neunudí k smrti. To vše pomocí aktuálního, často dost ostrého a nevybíravého, slovníku a zapojení moderních technologií.

Většinou studentů byla tato divadelní forma přijata kladně a s nadšením: „Nejlepší divadlo, na kterém jsem byl. Víc takových.“ Jiní ocenili vtip a nadsázku, ale byli si vědomi, že u maturity to asi s prstem v nose nebude: „Bylo to vtipný, smál jsem, ale u matury asi s tímhle nepochodím, že?“ Pro jiné byla výrazová složka díla někdy až za hranou a nevěděli, co si o představení jako celku myslet: „Celé to bylo zbytečně vulgární.“ A zejména nižší ročníky se ztrácely v samotném závěru představení, kdy pro nedostatek času herci předvedli 6 titulů v 1. Vzhledem k tomu, že se jednalo o díla, která ze školy ještě většina prváků a druháků nezná, bylo pro ně problematické jednotlivé výseky děl rozklíčovat: „Všechno dobrý, ale ten konec jsem nepochopil. To bylo celý zmatený.“

Je pravda, že závěr představení mohl působit matoucím dojmem i na znalejšího a sebesečtělejšího diváka, jelikož Nikola Šuhaj loupežník bojoval nejenom s Čapkovými roboty, ale také proti (B)bílé nemoci. Vedle toho se ještě snažil o Markétu Lazarovou. Nakonec byl rád, že mu na pomoc přišel Krysař se svou flétnou. A jestli skončil po kletbě Avada Kedavra uzemněn Krysař nebo Nikola Šuhaj, už si věru ani já nepamatuji.

Při závěrečné reflexi se studenty jsme si zdůraznili, že se jednalo o parodii, kterou nemůžeme bez rozmyslu přijmout, a že více než vzdělávat nás mělo představení pobavit. Vedle toho, že se jednalo o autorské představení, jsme rovněž ocenili hudební a taneční složku. Herci ukázali, že umí nejen bavit, ale také hrát na kytaru a flétnu a zpívat. Třeba Máj.

Při realizaci textu spolupracovala Mgr. Martina Pradáčová.