Hra se odehrává v jednom východočeském městečku, v posledním týdnu druhé světové války, kdy osvobození je cítit doslova všude. Ke slovu se horlivě dostávají mladí v čele s Dannym Smiřickým, které ale více než politika zajímá jazz a milostná dobrodružství, a starší, z nichž někteří převlékají kabát dle libosti, čti režimu. A tak zatím co Danny troubí elegie na nedosažitelnou Irenu, ve městečku se ničí vše německé, vyhlašuje stanné právo a následně vítá Rudá armáda. To vše okořeněné pořádnou dávkou humoru a slovy režiséra: „...podlité šťávou živého jazzu, kterou ze sebe vymačkají členové našeho divadelního bandu.“

A vymačkali ji až na dřeň, jelikož bezmála tři hodiny i s přestávkou utekly jako voda. Se studenty jsme se shodli, že je to představení, které Vás chytne hned při prvních slovech, v tomto případě tónech, a pustí až se zatažením opony. Vedle geniálních hereckých výkonů to byl totiž právě jazz, tolik nenáviděný fašisty i komunisty, který povýšil toto představení na úroveň těch nejlepších, které jsme kdy zhlédli.

Děkuji kolegyním Haškové a Šandové za doprovod a neméně děkuji studentům za vzornou účast a pozitivní zpětnou vazbu.