S 1. ročníkem oboru Slaboproudá elektrotechnika jsme strávili nedávné odpoledne a noc ve škole poněkud jiným způsobem, než na který jsme ve škole zvyklí!

Z lavic a židlí se staly naše domečky na spaní a karimatky, nafukovací matrace a polštáře se spacáky dotvořily naše provizorní denní i noční obydlí. Samozřejmě nesměly chybět knihy! Ostatně právě ty byly středobodem našeho programu jak odpoledního, tak i nočního a následně dopoledního.

Někteří z nás si přinesli knihu již rozečtenou z domova, někteří naopak volili půjčenou od paní učitelky. Všichni jsme ale poctivě četli a střídali tiché čtení s plněním úkolů k právě přečteným řádkům a kapitolám.

Odpolední hodiny nám zpestřila procházka k nedalekému rybníčku s panem učitelem Kabrhelem, na které jsme si stihli nasbírat přírodniny na naši následnou tvorbu výtvarných počinů ke čteným knihám. Pod mikroskopem jsme si také mohli prohlédnout život probíhající uvnitř stojaté vody této vodní plochy.

A už tu byl večer. Docela nám vyhládlo, takže polévka a řízky – obojí slavilo úspěch! Náš pan třídní učitel Sedláček nás málem nepoznával! Jedli jsme, četli jsme, snažili se!

Také pan učitel Šváb na nás nezapomněl a podělil se s námi o své zážitky z cest. Stolní hry mnohým z nás pak vyplnily čas až do večerky. Letos jsme se do jedné třídy nějak nemohli na spaní vejít, proto jsme raději obsadili třídy hned dvě!

A už tu bylo ráno! Po snídani někteří z nás ještě rychle dokončovali poslední písemný úkol zadaný večer k četbě, aby ho stihli včas odevzdat paní učitelce. Znovu jsme se začetli do svých knih, ale tentokráte nás, ne úplně nečekaně, překvapila výtvarná výchova – totiž tvorba obrazů k našim knihám. Mohli jsme kreslit, malovat, použít nasbírané přírodniny, lepit, prostě popustit uzdu naší fantazii a představit si naše přečtené řádky tímto způsobem. A povedlo se!

Pak už jsme byli natolik utahaní, že jsme se po úklidu našich obývaných prostor vydali rychle k domovům, abychom si po prožité noci s knihou řádně odpočali a nabrali nových sil nejen do další četby. A co říci závěrem? Za rok zase znovu!