Seznamte se prosím s deníčkem naší cesty:
V pondělí 6. 6. v 9:30 hodin společný odjezd autobusem do Hotelu Zvičina, bývalých lázní z konce 19. století. Přechodný domov zde nachází 47 žáků a 4 učitelé.
Po skromném obědě a krátkém odpočinku odcházíme na výlet po okolí. Naším cílem je kopec Zvičina, obce Třebihošť. Představuje nejvyšší vrch Zvičinsko-kocléřovského hřbetu. Vrchol Zvičiny leží v nadmořské výšce 672 m. Nachází se zde Raisova chata z roku 1891 s otáčivou rozhlednou, ze které jsou nádherné výhledy. Nám se v hezkém počasí ukázal také Ještěd. Již v minulosti Zvičinu navštívila řada osobností a to například K. V. Rais, K. H. Mácha, K. J. Erben nebo J. Vrchlický. Celý okruh kolem Zvičiny byl dlouhý asi 9 km. Krásně nám vyhládlo a po večeři se ještě sportovalo.
V úterý 7. 6. se probouzíme do nepěkného počasí a to nás čeká dlouhý výlet na hrad Pecka a mlýn v Borovnici. Odcházíme brzy po snídani a po náročném pochodu, většinou v dešti, spatřujeme konečně hrad Pecka. Hrad Pecka je částečně zřícenina původně gotického hradu ze 13. až 14. století. Ze zachovalých ochozů je za dobrého počasí nádherný rozhled do kraje a zejména na Krkonoše a Sněžku. Bohužel se to netýkalo naší skupiny. Počasí je stále nepříznivé a tak větší část naší výpravy odjíždí z Pecky autobusem pod dohledem pedagogického dozoru. Zůstává deset statečných, se kterými pokračujeme směr Borovnice. Cestou z hradu se posilňujeme v místní cukrárně zmrzlinou, prý nejlepší v ČR. Do Borovnice nám zbývá 4,5 km. Pořád prší a cesta se zdá dlouhá. Konečně jsme v cíli a vidíme větrný mlýn. Mlýn z obce Borovnice byl posledním zachovaným sloupovým větrným mlýnem v Čechách. V roce 1968 byl rozebrán a odvezen. Na novém místě v Borovnici vyrostla jeho kopie. Rychle se u mlýna vyfotíme a spěcháme na vlak, který nás přiblíží k dočasnému domovu. Od vlaku stoupáme ještě asi 2,5 km a po celkových 23 km pochodu jsme v cíli.
Ve středu 8. 6. byl jediný „bezvýletový“ den. Dopoledne si každý může vybrat druh sportu, který si chce vyzkoušet nebo naučit. Hrajeme tenis, stolní tenis, šachy, petang a fotbal. Nově si žáci mohli vyzkoušet lukostřelbu. Odpoledne se pak uskutečnil branný závod jednotlivců. Soutěž se konala na náročné trati v okolí našeho areálu. Na trati závodníky čekalo několik kontrol a plnění úkolů. Například hod granátem na cíl, zdravověda, střelba ze vzduchovky na pět terčů. Závod se nám vydařil i díky pěknému počasí.
Ve čtvrtek 9. 6. ráno vstáváme o půl hodiny dříve a časně po snídani odcházíme na vlak do Bílé Třemešné. První zastávka našeho výletu je Hospital Kuks. Příběh Kuksu začal patrně podvodem. Místní lázeňské prameny nejsou léčivé jak se před 300 lety tvrdilo. Přesto se sem sjížděla smetánka a umělci z celé Evropy. Ve své době věhlasem předčily Karlovy Vary. Procházíme se zámeckou bylinkovou zahradou, která se podobá té na Loiře. Nachází se zde celá řada Braunových soch, které sem byly přeneseny z Braunova Betléma. Dále pokračujeme pěšky a děláme přestávku na oběd v restauraci Mlýn. Sedíme přitom na zahrádce u řeky Labe a je nám příjemně. Po obědě jdeme směr Křížová cesta 21. století. Tvoří ji 15 soch, které ztvárňují příběh naděje a utrpení člověka. Odtud se vydáváme na Braunův Betlém, který vytvořil pod širým nebem geniální sochař Matyáš Braun. Poslední naší zastávkou je areál Žireč. Barokní areál Žíreč se nachází nedaleko Dvora Králové nad Labem. Návštěvu si užíváme při prohlídce bylinkové zahrady a dvouhektarového parku. Zájemci o cyklistiku mohli nahlédnout do muzea cyklistiky, která se nachází v barokním interiéru sýpky. Bylo to hezké, ale již spěcháme na vlak do Bílé Třemešné. Dnes nás ještě čeká dohrávání sportovních turnajů a přednáška o státě Izrael, kterou pro nás připravil náš kolega Marek Šváb. Zajímavá přednáška se protáhla, ale i tak stačíme předat ceny nejlepším sportovcům a opékat špekáčky u táboráku. Hektický den končí a my jdeme spát.
V pátek 10. 6., poslední den našeho pobytu, začíná tradičně snídaní. A teď honem na pokoj zabalit věci, svléknout povlečení a čekat na příjezd autobusu. Všechny věci nakládáme do zavazadlového prostoru a odjíždíme směr škola. Kurz plný zážitků pomalu končí.
Abych nezapomněl, děkuji mým kolegům, kteří se podíleli na jeho zajištění.
