Před samotnou cestou jsme museli splnit řadu úkolů. Například napsat pár testů z angličtiny, vypracovat anglicky psaný životopis, napsat „essay“ a z mého pohledu nejtěžší část ‑ sbalit si kufr. Administrativou jsme se však prokousali a mohli vyrazit. Cesta na ostrovy se obešla bez komplikací a s přistáním v Dublinu. V hlavním městě Irska jsme bydleli po dvou v místních rodinách. Ty nám také připravovaly večeře a snídaně. Pracoviště jsme měli však každý jiné. Já pracoval ve firmě opravující a prodávající zařízení jako telefony, laptopy, počítače apod. Velmi podobně na tom byli i David s Tádou, leč každý měl trochu jinou práci. Pavel pracoval v odlišném odvětví. Jeho šéfem se na dva týdny stal keynote speaker o umělé inteligenci a Pavel se tak staral o jeho webové stránky apod. Každý z nás si odnesl z práce nějaké poznatky, ať už negativní, či pozitivní. Vše posune člověka vpřed!

Kromě směny jsme ale měli i nějaký volný čas, zejména víkend. Tři jsme vyrazili do nedalekého národního parku Wicklow, kde se z nevinné procházky vyklubala 35 kilometrů dlouhá túra. Navíc za typického irského počasí, tedy deště a větru. V neděli jsme zase zavítali na poloostrov v severní části Dublinu, zvaný Howth, kde jsme vyzkoušeli zajímavá jídla (například mořské mušle ‑ viď Pavle?). Samozřejmě jsme prozkoumali památky Dublinu jako takového a nechyběli ani nákupy a ochutnávky místních dobrot.

Dva týdny utekly jako voda a my se vraceli zpět. Kvůli bouři nám ale zrušili let a museli jsme letět náhradním přes Amsterdam. Tam jsme navíc dobíhali letadlo, ale kufry už to doběhnout nestihly, takže nám dorazily až v následujících dnech.

Obecně jsme si ale výpravu užili a všichni jsme vděční za příležitost, která se nám naskytla.

Vyprávění není krátké, a to jsem ho musel hodně „ořezat“. Tak tedy aspoň takto zkráceně z deníčku cestovatele…