Na příští rok připadne řada výročí, která se udála v letech s osmičkou na konci. Tím nejhlavnějším bude sté výročí vzniku naší republiky v roce 1918. Aby vůbec mohl samostatný československý stát vzniknout, musely vítězné mocnosti nabýt dojmu, že tu vůbec nějací Češi a Slováci jsou. Velmi pádným argumentem byl vznik československých legií na bojištích v Itálii, ve Francii a hlavně v Rusku. Zvlášť význam anabáze našich předků po Transibiřské magistrále do Vladivostoku byl naprosto ojedinělý, zvlášť v době, kdy od roku 1917 nabývala na síle bolševická vojska.
My jsme repliku legiovlaku navštívili v pátek odpoledne a měli jsme domluvenou prohlídku s průvodcem. Prošli jsme ubytovací vagony mužstva a velení, prohlédli jsme si zdravotní, krejčovský, poštovní a kovářský vagon, vstoupili do bojových vozů s kulomety a dělem, procházeli jsme kolem plošinového vagonu s „broněvikem“ a v osvětovém voze mohli vidět dobové filmové záběry z bojů, cesty a návratu československých legionářů. Je potřeba připomenout, že se vraceli loděmi až v roce 1920.
K opravdu velkému zájmu našich žáků přispěla naprostá autentičnost, možnost se věcí dotýkat a pak taky výklad – poutavé vyprávění mladého muže v legionářské uniformě o všedním životě, o zbraních, o placení za sex na Sibiři i carském pokladu, který byl nějaký čas v českém držení.
Na úplný závěr jsme si mohli nechat vyhledat v plukovní prodejně našeho předka a zjistit o něm pár informací. Pokud jste nemohli legiovlak navštívit a zajímá vás něco o vašich předcích, může navštívit stránky Vojenského ústředního archivu.