Od hlavních dveří jsme vystoupali do prvního patra do dětského oddělení, kde se na nás čekala vedoucí tohoto oddělení paní Jana Kopecká. Ta nám představila trutnovskou knihovnu, její služby, které zdaleka nespočívají pouze v půjčování a vracení knížek, a představila i práci s vyhledávacím katalogem. Zmínila také pár knižních rarit, například jakou nejtěžší knihu v knihovně mají nebo kolik měří nejmenší kniha na světě.

Následně si studenti vyzkoušeli svou oblíbenou knihu vyhledat a zkusit se do ní začíst. Ostatní četli podle náhody, obalu, titulku... K mému překvapení na patře skutečně zavládl klid, které rušily snad jen šustící stránky. Jeden student se knihovně dokonce „upsal“, čti založil si čtenářské konto. Po této relaxační chvilce jsem se přesunuli do prostor oddělení pro dospělé a oddělení odborné literatury. I tady studenti pár knížek z regálů vytáhli a živě nad nimi diskutovali.

Čas se nachýlil a my se museli rozloučit. Nutno dodat, že studentům se nechtělo. Snad proto, že musí do školy, ale já budu žít v tom, že se většině z nich v knihovně začalo líbit a snad by i pokračovali v rozečteném příběhu. Budu doufat, že se tam někteří pro kartičku čtenáře vrátí. Čtení je totiž láska.

Děkuji pracovnicím trutnovské knihovny a především paní Kopecké za vřelé přijetí. Knihovnu máte opravdu skvostnou.

A hned v závěsu děkuji svým prvákům, kteří k návštěvě přistoupili skutečně vzorně a zodpovědně.