Výlet jsme zahájili exkurzí ve Vinařství Volařík. Dozvěděli jsme se, jak vypadá cesta od hroznů až po lahve připravené k expedici, a nakoukli jsme pod pokličku moderní výrobě, která je mnohem zajímavější, než by si mnozí dokázali představit.

Protože nám pak počasí příliš nepřálo, přesunuli jsme se pod střechu a vytáhli hry. Největší úspěch měl hospodský kvíz bez hospody. Brzy se ukázalo, že otázky ze strojírenství nebo českého jazyka nejsou žádný problém. Zato kosmetická témata způsobila menší zemětřesení v sebevědomí celé třídy. K čemu slouží beauty blender? Co je primer? A proč to vědí všichni kromě nás?

Druhý den už nám slunce vynahradilo všechno předchozí mokro. Vyrazili jsme na přechod Pálavy a během dne zdolali všechny čtyři vrcholy. Cesta do Pavlova byla dlouhá, místy náročná a občas se zdálo, že další kopec už snad ani nemůže existovat. Přesto jsme ho vždycky našli.

Někteří si sáhli na dno fyzických sil, jiní spíš těch psychických, ale nakonec jsme do cíle dorazili všichni. A výhledy stály za to.

Když už jsme si mysleli, že máme splněno, čekal nás ještě Svatý kopeček. Výstup ale nebyl zadarmo. Na vrchol bylo možné dojít jen po splnění různých úkolů. Někdo pořizoval selfie s náhodným kolemjdoucím, někdo natáčel promo video na Mikulov a jiní zkoušeli získat ve městě nějaký předmět výměnou za školní merch. Kreativita studentů opět nezklamala.

Právě kvůli podobným momentům mají třídní výlety smysl. Ve škole se potkáváme každý den, ale až mimo lavice člověk zjistí, kdo zvládne ujít dvacet kilometrů bez stížností, kdo dokáže oslovit cizího člověka na ulici a kdo překvapivě ví, co je beauty blender.

Z Mikulova jsme si neodvezli jen fotografie a bolavé nohy. Odvezli jsme si hlavně společné zážitky. A právě ty bývají často tím, na co se po letech vzpomíná nejvíc.

Ubytování během třídního výletu bylo studentům hrazeno z projektu OP JAK.