Všichni čekali na covidové rozvolnění a jakmile skončilo, vydali jsme se vlakem do Prahy. Cílem nebylo jen samotné město s řadou památek, ale hlavně návštěva Národního divadla s průvodcem. Provedl nás od základních kamenů až po vyhlídkovou střešní terasu. Jako Trutnováci jsme během prohlídky hledali malovanou lunetu od Mikoláše Alše, zobrazující boj udatného Truta s drakem.

Od divadla jsme po mostu Legií přešli na Malou Stranu a zájemci si mohli prohlédnout chrám sv. Mikuláše, zřejmě nejvýznamnější barokní stavbu v Praze. Po rozchodu na Malostranském náměstí jsme do staré části Prahy došli po Karlově mostě. Na Staroměstském náměstí nám z Pražského orloje zakokrhal kohout a my už nebyli daleko od Obecního domu, který je úzce spjatý s našimi novodobými dějinami. Stojí na náměstí Republiky a opodál se nechá vejít do Obchodního centra Palladium s několika patry obchodů v podzemí. Nastal čas na další rozchod, oddych a útratu kapesného od rodičů. Odsud už nebylo daleko na hlavní nádraží. Vlak odjel včas, výluka žádná nebyla a nikdo se neztratil. Nohy přestaly bolet, nastalo uklidnění a zůstaly vzpomínky.