Pochmurný den plný zimy a deště nás sice od rána příliš dobře nenaladil, všichni jsme se ale těšili, že po tak dlouhé době opět usedneme do divadelních křesel a necháme herce, aby nám zpříjemnili následující čas. Dva plné autobusy svědčily o tom, že nás po těchto dvou zvláštních letech kultura stále ještě neomrzela a že máme stále ještě zájem o umění.

A čím se tentokráte herci blýskli? Předvedli nám známou hru Revizor od Nikolaje Vasiljeviče Gogola, který se kdysi narodil právě na Ukrajině v carském Rusku. Námět pro tuto hru mu poskytl jeho vzdálený přítel Alexandr Sergejevič Puškin, který mu vyprávěl příběh o záměně tajného vládního úředníka.

Slovní a situační humor nás donutil po celou dobu dávat bedlivý pozor na dění na jevišti. To, co jednotlivé postavy říkají a jak se chovají, je totiž velmi důležité v celém představení. Také atmosféra celé hry vhodně korespondovala s interiérem celého divadla. Do moderního sálu by se opravdu nehodila. Kdo již hru četl k maturitě, měl nyní doklad divadelního provedení ke knižní variantě, což je velmi dobrá kombinace pro pochopení celého díla. Mnozí se shodli na tom, že tak velký hluk na scéně by z knižní verze nečekali, mnozí se zase zmínili o tom, že některé momenty z knižní verze na jevišti chyběly. Na své specifické umělecké provedení má ale každé divadlo nárok i právo. Ostatně sám autor už kdysi po premiéře své hry přiznal, že se nesetkala s takovým úspěchem, jak se domníval, že spíše všechny překvapila, možná vyvedla z míry…

Na zpáteční cestě na nás přeci jen vykouklo sluníčko a my se po krátké zastávce na jídlo ubírali k domovu. Vše se vydařilo, nás ale jistě bude provázet ještě dlouhou dobu myšlenka na tuto divadelní hru a na otázky, které z ní samotné vyplývají, ať už se týkají upadající společenské morálky, chudoby, zaostalosti, úplatkářství nejen carského Ruska tehdy, ale i dnes kdekoli na světě.

A že obleky k divadlu patří, můžete posoudit i vy sami. Určitě nám to moc slušelo!