S roboty to umíme!
Článek o aktivitách s roboty ve Střední průmyslové škola, Trutnov, Školní 101 a soutežích, kterých jsme se s roboty zůčastnili.
Na sklonku loňského roku se na naší škole začala intenzivně hlásit ke slovu nová volnočasová aktivita - roboti. Mohli se s nimi seznámit návštěvníci Dne nových technologií i studenti v zájmových kroužcích. A ti se s nimi také vloni poprvé zúčastnili několika soutěží.
První byl listopadový KYBER robot 2011, „kreativní soutěž středoškolských výukových robotů“ pořádaná Fakultou mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Technické univerzity v Liberci. Ve dvou věkových kategoriích se zde již pátý rok utkali roboti nejrůznějšího vzhledu, konstrukce i účelu. Bez zajímavosti nebyla ani samostatná kategorie robotických stavebnic BIOLOID.
Naši studenti druhého ročníku Patrik Šimůnek, Michal Blahovský a studentka prvního ročníku Pavla Ďuranová na KYBER robotu představili dva nezávislé projekty. Prvním z nich byl kolový robot Umík, naprogramovaný pro plynulou jízdu po čáře. Druhým jednoduchý tříosý manipulátor přerovnávající krabičky od zápalek.
I přes mnohé technické problémy jak během příprav, tak v samotný den soutěže, naši studenti v konkurenci svých vrstevníků obstáli. Přestože skončili těsně za výherními místy a neodvezli si proto žádnou z cen, sklidili uznání diváků i poroty a načerpali cenné zkušenosti, které se chystají zúročit v příštím ročníku soutěže. Do příprav na něj se vrhli ihned po návratu z Liberce.
Druhou akcí, které jsme se v loňském roce zúčastnili, byla ROBOSOUTĚŽ pro střední školy, akce pořádaná každoročně katedrou řídící techniky na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.
Ve srovnání s libereckým KYBER robotem má ROBOSOUTĚŽ daleko přísnější pravidla. Středoškoláci z celé republiky tu soupeří v rigidně zadané úloze, kterou řeší pomocí standardizované robotické stavebnice LEGO Mindstorms. Jakého robota sestavit a jak ho naprogramovat, je už ovšem plně na nich. Tentokrát byla zadáním jízda po zvlněné dráze, kdy měl robot balancovat s kuličkou volně uloženou na plošince. Klíčové bylo kuličku neztratit a projet předepsanou dráhu tam i zpět v co nejkratším čase.
Studentský tým ve složení David Glevický, Tereza Pecnová a Luděk Šolín (žáci 2. a 3. ročníku oboru elektronické počítačové systémy) strávil stavbou a zejména následným programováním soutěžního robota dlouhé večery. Na vlastní kůži přitom studenti poznali, jak obtížné je řešit reálnou úlohu, s veškerou nedokonalostí senzorů a limitovanými možnostmi součástek. Teprve správnou kombinací konstrukčních a softwarových úprav bylo dosaženo kýženého výsledku.
Na začátku prosince 2011 se první dva jmenovaní rozjeli do Prahy, osvědčit svého robota v tvrdé konkurenci více než dvaceti týmů z celé republiky. A přestože ani zde jsme nakonec palmu vítězství nezískali, náš robot projel dráhu předepsaným způsobem, což rozhodně nebylo v ten den pravidlem.I tak byla atmosféra soutěže skvělá a mnohdy jsme se nestačili divit, s jak roztodivným řešením úkolu některé týmy přišly. Výměna zkušeností, vzrušení v momentě, kdy se každý nový robot vydával na dráhu, povzbuzování ostatních týmů a soucítění s jejich nezdary - právě tak by mělo správné soutěžní klání probíhat, a loňská ROBOSOUTĚŽ takovou nepochybně byla.
Jako vítané zpestření následovala odpoledne po vyhlášení vítězů krátká prezentace studijních oborů fakulty a prohlídka jejích laboratoří a dílen. V nich se mohli naši studenti seznámit s většími a dražšími roboty určenými k průmyslovému nasazení nebo k výzkumu, a také s řadou zařízení demonstrujících jednotlivé regulační a řídící techniky. Plni dojmů jsme se vraceli zpět, pevně rozhodnuti zúčastnit se příštího ročníku soutěže a probojovat se až do finále.
Co říci více. Soutěžní roboty, o kterých byla řeč, i mnohé další jste si mohli prohlédnout a vyzkoušet během podzimních Dnů nových technologií v budově Školní 101. Kdybyste ji navštívili dnes, sháněli byste se už po nich marně. Jsou opět rozebraní a v krabicích. Tam čekají, co nového z nich naši studenti vytvoří.
